Aronek vzpomíná jak to bylo s přípravou rekonstrukce bytu…..aneb jak probíhalo ničení.
Já už jsem se někdy zmiňoval, že jsem na sebe už jako prcek vzal velmi těžký úkol.Rozhodl jsem se zmodernizovat naši společnou domácnost. Dnes už nejsem nijak náročný, v podstatě se spokojím jen s trochu slušnějším ležením a vzhledem k tomu, že je moje- levá manželská postel, stačilo by, aby vedle stála miska s vodou a žrádlem.Jenomže když jsem byl mladej prcek, to jsem pořád snil o tom, abychom měli s babčou domácnost trochu in.
Když jsem do toho bytu přišel poprvé, od mámy Sáry, nebyl jsem nadšenej. Tam už to bylo krásně zabydlený a ovoněný, ale tady…….
Tak jsem se do toho hned pustil a začal zabydlovat. Např jsem rychle zjistil, že na koberci se nejen nejlíp zvrací, ale taky čurá a dělá bobek, nohy vám nikam neujíždí, jak je zapíchnete zůstanou a ještě to místo vždycky znova najdete.Nevím proč, ale babče se to nelíbilo. Nejdřív lítala s kbelíkem a vodou, vysoušela ubrouskama, a pak začaly koberce mizet, jeden za druhým.Nakonec zbyl jen v ložnici a tam jsem chodil jen spát.Zůstalo lino, to se smekalo a studilo. Copak v létě to šlo…tak jsem ho začal odklízet a říkal jsem si, taková hliněná podlaha, kde se dá i hrabat to bude. Jenže chyba lávky, pod tím linem byl prášivej kámen,prej beton….no ale co jsem začal, to dokončím, třeba ta hlína bude pod tím betonem,pracoval jsem dál, ne pořád, třeba jen jednou v týdnu, ale výsledky se dostavily, podlaha se musela řešit.
Stejně tak jsem začal pracovat na tapetách.Ty co babča měla byla absolutně de mode, tak jsem je sundal pokud jsem dosáhl a to bylo dost vysoko, na babču zbyl fakt už jen kousek.Předsíň jsme měli viditelně zastaralou, botník z roku 1966, to měla ta moje zrovna po maturitě, předsíňovou stěnu sice novější, ale strašnou……to po výměně volalo, ale neměla se k tomu.No co bych nepomohl, botník sice nenápadně, měla by strach o boty, ale stejně jsem ho …jak to jen říct…důkladně poškodil? No vykousal jsem tam díru, až jsem se na ty boty dostal.A tak si myslím, že ten sprďák nebyl za díru , ale za kostelové lodičky..jo neznáte, normálně černé kožené lodičky, ale nosí se jen do kostela a tam ta moje nechodí,tak by se jim mělo říkat božohodové..nosí se jen při VIP událostech,no. Jo, už vím jak to říct, botník se dočkal újmy.To zní, co????
Pak jsem trochu pomohl od některých starších věcí, který panička, znáte to , neměla srdce vyhodit..a pak už ji nic jiného nezbývalo.Noviny a časopisy jsem hned po přečtení likvidoval, protože co s tím, zbytečně se to doma hromadí.Mě tedy chutnají i knížky, ale na ty je babča jako čert. Ona má bohatou knihovnu, nic by ji to neudělalo, kdyby nějakou obětovala, to ať mi nikdo neříká, že všechny bude ještě jednou číst.Ale nedá…..
Jenže já jsem vykuk.Zapomněla, že nějaké dala na regál v šatně…česko ruský slovník na cigaretovém papíře čítající stovky stran,odborné knížky a tak, no než přišla na to, že jsem se pustil do ruských slovíček, polovina jich byla ve mně.jsem už říkal, na literaturu já byl jako ďas už coby mrně.
Kytky jsem ji donutil přesadit, dveře znovu očalounit, dát konečně moderní krátké záclony.No postupoval jsem od jednoduššího ke složitějšímu- to je jediná správná metoda.Pořád jsem měl ještě respekt před technikou.Občas jsem zkusil dálkové ovládání, ale nějak mě vždycky vyhmátla.Miloval jsem nože, ty mi nechtěla půjčit a nepřejte si vidět ten mazec, když jsem ho čajznul, to řvala jako pominutá vypadalo to, jako bych ji sebral voňavou kostičku….Ubrusy mi nevadí, když na stole nic není, ale když tam něco bylo??? jak jinak jsem se asi měl podívat co to je, když jsem byl malej….to mi neřekla. A navíc začala všechno stěhovat nahoru a já nerostl dostatečně rychle.U nás to vypadalo jako před malováním……Občas zaváhala a něco zapomněla, ale to k pocitu z dobře vykonané práce nestačí.
V předsíni jsme měli takový ten domovní zvonek, na takový bezvadně zatočený šňůře.Říkal jsem si,že to by byl dobrý začátek…Trošililinku jsem zatáhnul a on mi sám spadnul k nohám krásně se houpal, tak jsem si hrál a hrál a najednou byl můj, fakt ani nevím jak, myslím jsem to ani nechtěl.Babča mi ho sebrala a zavolala opraváře. Páral se s tím dobu, a když ho šla vyprovodit z baráku zase jsem jen trošililinku zatáhnul….no jasně bylo to odfláknutý, zase jsem ho měl , oni ho chtěli vyzkoušet…a nešlo to. Myslel jsem si, že mě babča pochválí, rozumíte, odhalil jsem tu fušeřinu hned, ale kdepak.Vynadala mi a koupila nový. No a to byl samozřejmě taky zmetek a taky jsem to poznal hned druhý den, a taky jsem dostal vynadaný, jeden se vděku nedočká….a tak žijeme klidně bez telefonu a klíče hází babča z okna….
Odhalil jsem takto řadu nedodělků a nedostatků, kabely a šňůry musely do lišt na strop, na zemi nemají absolutně co dělat, košťata a smetáky se uklízejí, stejně tak odpadky se vynášejí.měl jsem plno práce aby to fungovalo…
Co mi to dalo práce než jsem ji naučil, že brýle se nenechávají ležet, to jste neviděli. Já musel odnést alespoň 5x brýle a rozkousat 3 pouzdra, než se to naučila a to bych mohl jmenovat dál. Jo, že vlezla do optiky a optik jen koukl a nevěřícně zavrtěl hlavou- zase pejsek…to není můj problém.
Kabáty a bundy se dávají do skříně, špinavé prádlo do koše, boty do botníku..Dalo to dobře rok práce, než se to zaběhlo, a musel jsem být pořád ostražitý,aby mi neuniklo ani jedno zaváhání.
No a pak šlo o to, skutečně dát bytu nový kabát.
Ta moje furt lamentovala, jak bydlet v neobyvatelném bytě…sama prosím, ale se mnou ?A naplánovala novou kuchyň, nové podlahy, nová okna, malování, novou koupelnu a já nevím co ještě.A protože náš soused přes zeď byl kvartální opilec s hlasitou opicí, rozhodla o přestěhování ložnice a vybudování šatny…protože říkala, že ji nevadí bezesný noce když se baví ona, ale silně ji vadí, když se baví někdo jiný a náš soused miloval muziku na plný grády, nejlépe se mu poslouchala tak kolem druhé hodiny ráno. To by probudilo i mrtvého a my byli živý….
No byt byl připraven, úkol splněn, mohlo se začít, ale to bude na jinou kapitolu……
