Labrador ARON*Aeron Circinus

Víkend zvaný "babinec"

Tak si to holky naplánovaly.

Už dávno, ale aby bylo jasno, o žádný babinec se vlastně nejednalo, protože každá s sebou měla chlapáka.

Já byl samo s babčou, s Dášou byl Quenty a s Radkou Mailo. Tak jaký babinec... Dohodly se, že si udělají víkend, kde posedí, proberou kde co, a při tom, že juknou co s námi. A k tomu je Dubina přímo „vyvolená“.

Takže vše se domluvilo a dohodlo, a Radku že přiveze Vlastik, protože tady u nás v kraji má něco na práci. Jakmile Vlastik objevil krásu přehrady Les Království, nabral babinec další trhlinu, neboť usoudil, že je potřeba, aby na holky někdo dohlídl, my že na to nestačíme a ujal se té role.

Takže sraz byl už ve čtvrtek večer. Tentokrát to bylo opravdu jiné, protože bylo jasné, že společně strávíme tři noci a že si vyzkoušíme, jaké to bude v chatce na Budišově. Protože tři pesani, nemohou být problém. Ale byl, jak se ukázalo později.

Sraz dopadl výborně, jen jsem zjistil, že naše docela velká chata je malá, když jsou všude tašky, flašky, boty, misky na vodu a na žrádlo. Počasí ještě nic moc, i když Dubina nezklamala, pršelo všude okolo, ale tam svítilo sluníčko. Protože Vlastik byl určen ke grilu („grál“ pro tentokrát nebral a spokojil se s odlivkami co tam máme trvale), hned večer seděli u vody, grilovali a my - pesani jsme se seznamovali blíž.

Kluci hned do vody, pak se muselo čekat až oschnou a topit v chalupě, protože všude bylo mokro. Já jsem  zjistil, že Mailo, je fajn a docela nám to fungovalo, než dorazil Q J. Nenechal nikoho vteřinu na pokoji. Pořád na někoho skákal, jakmile jsme dali s Mailem řeč, hned na nás vlítnul, jakmile někdo pohladil mě nebo Mailika, hned se přitočil…., no vysloužil si první přezdívku, která přesně vystihovala jeho činnost „ vysírka“…

Spát se šlo dost pozdě, nějaká slivka padla , na dej Bože, na čtvrtek, na setkání, na zítřejší den a bylo ještě několik dalších důvodů. Dubina je prima , ale má prostě v patře jednu ložnici. Takže jsme každý zabral svůj „štont“, každý pes ke svému pánovi, lépe řečeno paničce. Ovšem náš „vysírka“ nebyl dost unavený. Začal chodit na balkon pít, s sebou bral boty a vše co se šiklo, něco přinesl zpět, něco ne. Jakmile se někdo v posteli hnul, měl ho na hlavě. A jediný, kdo se vůbec nehýbal, byla Dáša. Takže moje babča i  Radka trávily noc tím, že střídavě vstávaly a zalehávaly, po zlém či po dobrém rozháněly akce, které Q vyvolal. Já už se pak schovával za babčou v posteli, ale to Q nebránilo, aby se  k nám nerval taky. Vlastik ho dokázal držet až 10 minut na zemi, ale jakmile pustil, řádění pokračovalo… Noc to byla strašná, jediný kdo se vyspal byla Dáša, ostatní vstávali malátní a vyčerpaní.

Plavat do rybníka chodí babča pravidelně, byl jsem zvědavý, jestli se někdo přidá. A jo, Radka prohlásila, když Dubina, tak plavání a protože je to místo sprchy, tak bez oblečení. No dlouho se nezdržely, ale plavaly.

Pak dubinská snídaně, to je hodinka s novinami a teplým pečivem z pekárny - myslím, že snídaně se stala velmi oblíbenou .Velký úklid a procházka, kde jsem se dokázal ovonět a nemohl tomu nikdo zabránit. Ale voda je na chatě moc blízko, hned mě babča vydrbala. No a pak, protože venku ještě pořád žádný vedro, hezky do chaloupky. Všichni mě pozorovali, protože si všimli předchozí večer, že já, ač proslavený milovník, nacházím kladné stránky Mailíka. Po pravdě, nebýt Q, našel bych jich víc, ale jak říkám, nenechal nikoho na pokoji. Odpoledne uteklo jako voda, mezi plaváním a jinými radovánkami. Taky došlo na ocásky. Jednoho po druhém nás vzaly a zase nám ocásky upravily tak, abychom vypadali jako pořádní pesani. Myslím, že nám to sluší. Radka i babča si daly záležet.

Pak nám Mailo ukázal a my zkoušeli výstavní postoj. To je zadokumentovaný, že mně to docela šlo.

A večer zase u grilu a u rybníka. Poslední procházka po hrázi však přinesla nepříjemné překvapení. Už během dne se  Dáša všechny přítomné snažila přesvědčit, že Q je neviňátko. Pravda, ty jeho „andělský oči“ by tomu nasvědčovat mohly, ale babča už od památného barbarova víkendu říká, že je to ďábel! A ne žádný oukropeček, jak se nás snažila přesvědčit Dáša. Protože celý den „oukropeček“ vysíral, už mu nikdo neříkal jménem, ale jen těmito dvěma přezdívkami. Blížila se  noc a nikdo nevěděl, jestli nás to zvíře nechá vyspat. No nechalo, ale protože večer vlítnul do rybníka, pro svou oblíbenou jetou rybku, někde se drobátko přitřel, tak strašně smrděl. Smrděl tak, že my, co jsme leželi v přední části ložnice, jsme byli rádi, že on musí spát v zadní. Spal, přeci jen už byl krapítek utahaný, ale ráno začal svými něžnostmi oblažovat všechny. Tak se kromě výše uvedených stal ještě “mlokem smradlavým“. Opět se postaral o to, že noc byla krátká. Docela rádi jsme všichni vstali, posbírali boty po dvoře a plavat šla jen babča……

Snídaně sobotní, pohodová. Zdálo se, že před sebou máme ještě dva dny. Vlastik je velmi pracovitý. Vždy obstaral nějaké práce a jel na ryby. O programu bylo jasno, když holkám přišla SMS, zda chtějí štiku 51 cm, hned začaly vymýšlet recepty. Nejvíce se líbila štika na pomerančích, ale pomeranče nebyly. Ani štika, jak se ukázalo v další sms, protože rybář  jim ohlásil, že jemu by se taky  líbila, ale pořád je ve vodě. Vtipkoval, ale zlomil prut. A tak přijel.

Přijel poté, co jsem přinutil Radku opět do rybníka, protože se mnou zkusila aport. Na suchu, jsem byl ochoten pracovat jen s chlupatým a ve vodě jsem nebyl ochoten pracovat vůbec.Dokonce jsem nechtěl ani do vody. To byla operace. No dostávaly mě tam lstí, silou, piškotama. Nakonec jsem tedy šel. Nerad. To Q je jiný číslo, ten lítá do vody pro cokoliv a kdykoliv, jen vracet nechce. Pak nás zase sušily a já jsem tedy úplně zapomněl, že se historicky znemožním, a začal jsem s Mailíkem fakt laškovat, holky z toho byly celé pryč. A já jim nedokázal vysvětlit, že Mailo mi prostě voní.

Večer jsme šli všichni na hřiště do hospody na pivo. Začínala tancovačka, tak jsme usoudili, že raději posedíme na chatě a dáme řeč. Ve vzduchu visela nevyslovená otázka. Co si na nás vymyslí oukropeček - vysírka dnes. Vypadalo to, že už s ničím novým nemůže přijít. Vlastík mezi tím kul plány. Protože je znám svou posedlostí…poslední den akce vyrazit co nejdříve a byl domluvený oběd u Kaisrů, přemlouval individuálně každého kdo se dal, že polévku nám možná dají už v 10... Jenže už v hospodě oukropeček zakašlal. A pak pokračoval tak, že v 11 se šlo spát a všichni trochu vylekaný, co se proboha děje. A Quentin kašlal celou noc a protože to byl kašel ošklivý, celou noc z něj vypadávalo to, co večer snědl. Pokud nekašlal, chtěl se kamarádit nebo lítat. Prostě, přišel s něčím novým, jenže tentokrát to nebyla zas taková sranda.

A tak se Vlastíkovi splnilo jeho přání, že se po snídani uklidila chata, schoval se zbytek slivovice na příště a mohl vyrazit i s Radkou a Mailíkem k domovu, zatímco Dáša s Honzou uháněli do Hradce na veterinu. A já s babčou v klidu přečkal první tropický den na krásné stinné Dubině. A bylo tam neuvěřitelné ticho. A pak jsme dostali zprávu, že kašel je z nachlazení, léky že jsou nasazeny a že už to bude jenom lepší.

A bylo po babinci. Zdá se, že byl vyčerpávající, ale není to tak. Všichni si parádně odpočali a všichni mají chuť na pokračování, já taky.

Mailo určitě a „ďábel-oukropeček“ jistojistě připraví nová překvapení...