Rekonvalescence
Tak jsem si svoje odmarodil. Nesměl jsem na slunce, nesměl jsem do vody, nesměl jsem na volno.Nesměl jsem nic. Ale skončilo to a já čekal co bude dál.
V pátek mi babča oznámila, že přijede Quentýno. Byl s pánečkama v cizině, byl jsem zvědavý, co a jak. A hlavně, říkal jsem - tak co se nám z tý ciziny vrátilo - oukropeček nebo vysírka…? Přeci jen, viděl svět, koupal se v moři, to já vůůůbec neznám.
Šli jsme nejdřív společně na prochajdu. Oukropeček to rozhodně není. Škoda, nikdo neměl fotoaparát. A když jsme potom byli doma a vzal se ten náš - no schválně si tipněte, kolik se udělalo fotek, než to napsalo…“slabé baterie“? Vy, co jste tipovali ani jedna, vyhráváte. Dokumentace tedy chybí. Ale věřte mi, je to vysírka.
Chvíli musel jít s babčou, ale jakmile to šlo, vyrážel za poznáním, jako by ani v cizině nebyl. Ona nás taky doběhla Gábina s Bessy. Tak jsme si holky trochu užili. Prolítali se , mě to stačilo, já jsem oslabený. Quenťáskovi ne. Dal si krkonošské bahenní lázně, já jen prošel okolo a už bylo zle. Musel u nás do sprchy.
Vrátili jsme se domů a babča jen zírala, kolika věcem já už dám pokoj. Skoro zapomněla jaké to je, když je barbar doma. Všechny moje hračky, můj pelech, polštáře, květináče, dokonce i zatahovací dveře…vše bylo v ohrožení. A když nám nemordoval byt, mordoval mě, prostě on, nabitý sluneční energií v Itááálii, mordoval mě, oslabeného nemocí. Tak jsme si spolu zazpívali, to se našim holkám líbí. A večer jel domu. To byl první den .
Pak byla sobota, dopoledne jsem si dáchnul, ale odpolko mě babča naložila a jeli jsme k rodině, podívat se na malého Venouška, projet se v autinku do terénu a vůbec dát řeč. Venda mě vzal do lesa a byli jsme tam 4 hodiny. Doma jsem padnul a panička posmrkávala, protože už v autě nás dostihla sms a pak na vebíku zpráva, že hnědý labradorek Elvisek, dobojoval …..a odešel do psího nebe. To byl druhý den.
V neděli ráno jsme jeli na Dubinu. Přijedou Maxíkovi. A přijeli a kromě jejich Maxe přijela i Jessynka. A Max byl „gentlemoun!“, protože nedělal moc dusno, jen chvílemi a nechal mě, abych si ji užil. A já si užíval. Moooc se mi líbila. Voněla. Tak jsem se ji věnoval. Obklopil jsem ji, pořád kolem ní, na suchu i ve vodě. Všichni na to koukali, ale já si myslím, že když už jsem se zamiloval, tak to nebudu skrývat. Věrně jsem ji provázel.Byl jsem s ní ve vodě, a ona vodu miluje. Max, to je frajer, to vám povím. Skáče úžasný placáky do vody, letí tam pro každý klacek, pro míček, pro všechno. A plaval si sám. Zřejmě respektoval mé přednostní právo staršího…
Já nemusím do vody furt, ale pro Jessy jsem to udělal.
Počasí nám přálo, celý den jsme mohli být venku. Co zbylo na květinovém záhoně, to jsme dorazili. Stejně už brzo bude podzim. Den krásně plynul, po obědě babča trvala na tom, že musím chvíli schnout a odpočívat, ale to mě nebavilo, tak jsem stejně pozoroval, co ti dva dělají, když jsem byl tak nespravedlivě vyřazen z boje. No nakonec jsem je vyprovodil do auta. To byl den třetí.
Tak jestli tohle je rekonvalescence? Řekne mi někdo co je pak zátěž???
Ještě že v pondělí budu spát celý den, než se babča vrátí z práce. Snad se z toho vzpamatuji.
