Můj druhý velký útěk
Tak dnes ráno začalo vše úplně normálně. Normálně jsme vstali, poklidili, udělali snídani a pak vyrazili venčit.
Už za panelákama se mi zdálo, že cítím háravku a moc bych za to nedal, že to byla Elza, vlčanda a ráno šla s paničkou do práce, ona chodí přes celý Trutnov na výpadovku na Hradec. Když jsem tak lovil tu vůni, babča začala pozornět a asi dvakrát mě vrátila zpátky… Jenomže pak jsem šel do vysoké trávy s bobkem, to byla příležitost. Nasál jsem tu vůni a vyrazil, už když jsem zaběhl za roh, slyšel jsem že babča volá…. ALE to uznáte, to nejde zpátky. Ona pak vypravovala, že mě ještě viděla vlítnout do louky a už jsem mazal k Trutnovu, je to kousek, tři, čtyři kilásky. Ani jsem se neotočil.
Ale moje babča, ta měla velet napoleonskýmu vojsku. To by to u Waterloo neprojeli. Nejdřív zavolala kamarádce na prvním sídliště na trase, vyhnala ji z domu, aby šla hlídkovat ven a její manžel musel mazat ke kolejím, kdybych se náhodou vydal k nim. Pak volala známým na nejvzdálenější sídliště, že tam pravděpodobně mířím. Také tam nastoupily hlídky. Já mistrně proběhl loukami a zahradami, vzal jsem to přes parkoviště u marketu a hezky po chodníku. Však co bych lezl na silnici. Já už jsem se s autem potkal.
Babča co vím, mezi tím vlítla na státní od hor. A zpomalovala provoz. Dokonce tvrdí, že většina řidičů jejím gestům o zpomalení a máváním vodítkem bez psa rozuměla a zpomalila, až asi na dva frajery. Já nevím, jestli se bála o mě, nebo o to že způsobím dopravní nehodu a ona přijde o bonus od pojišťovny. Jisté je, že auta jela pomaleji, do města vjížděla povolenou rychlostí a ona poslouchala, zda neuslyší kvílení brzd.
Pak se prý vrátila na naši trasu a požádala bývalé statkáře, kdybych se na loukách objevil, aby ji dali echo a šla pomalu domu, s tím, že na ML ohlásí, že už tam nemá co dělat. Hlášení přišlo nejprve z nejvzdálenějšího sídliště, že už jsem dorazil , ale nechci se nechat chytit, tak že jsem dostal povel....“ale rychle mazej domu, kde máš paničku?!“. Moc si na to nepamatuji, ale jisté je, že jsem se otočil a řekl jsem si, jdu domu.!!!!
A vzal jsem to po stejné trase zpět. Chlapi z teletníka mě zahlédli prý v dáli a vyslali za babčou cyklospojku, že velká žlutá skvrna se velkými skoky blíží od Trutnova…… Vzal jsem to zase přes louky, pak už jsem ji v dálce uviděl. Čekala u kolejí, každou chvíli měl jet vlak. Raději jsem ubral na tempu a pomalu jsem k ní přikráčel. Něco s ní lomcovalo - radost? No, nejsem si jistej…. Prý, tak to ne kamaráde a na vodítko a domu. Potřeboval jsem se napít, měl jsem v nohách dobrých šest kiláků, nebo odpočinout, ale ona rázovala domu. AHA - průšvih, piškot nebyl, pohlazení nebylo, ani slovo nebylo.
Doma jen sprcha, na místo a nemluví se mnou ani rádio.
Hlídky byly odvolány, provoz na horské se znovu rozjel na průměrných
Jestli já bych se na zdrhání neměl vykašlat, než na mě něco vymyslí. Určitě se bude radit a jako bych to slyšel: seřezat, na stopovačku, elektriku… to bych asi rozchodil, ale když na mě nikdo nemluví, to fakt nesnáším.
Měla by sem přijít fotka psa provinilého, ale není a žlutá skvrna vracící se na místo činu nebyla zachycena, takže jen tzv. ilustrační foto psího mistra útěků.
