Meziříčko- 15-17.9.2006
Už asi čtrnáct dnů babča něco domlouvá s Gábinou. Dávám na to pozor, protože teď jsem chodil ven dost s Gabčou a Bessy. Doma se totiž nedá vydržet. Nic není na svém místě, pořád mě od něčeho vyhazují, nepůjčí mi žádný ty krásný kleště, drátky, žárovičky- dokonce ani ty lišty, že je potřebují- no prostě hrůza……Já nevím, proč chce babča předělat byt, mě to docela vyhovovalo, jo a že mě neuzvedla do vany mě trápilo ze všeho nejmíň, konec konců jsem samočisticí, teď pořád otravuje se sprchováním, vyhodila mi koberce a dala dlažbu. No vybral jsem si ji k srsti , ale není to ono, na koberci se spalo mnohem líp.
Ale v pátek jsem hned poznal že něco bude jinak. Babča jela zase nechat umýt auto/ od tábora nemyté !!!!/ a vysávala moje sedadlo- to je neomylné znamení, balila, a zase moje misky – je to jasný, někam se jede.A pak mi babča řekla, že pojedeme ještě dál než na tábor, ale stejným směrem a že tam budou kámoši a kámošky z tábora.Nejvíc bych se těšil na Rendu, ale prý není přihlášená , to je tedy škoda.No jo, ale na moje sedadlo do auta mi přidaly Bessy. Já ji mám tedy holku rád, na bígla je to bezvadný kámoš a jako holka se mi docela líbí.No jo , ale už to nebylo to poležení, v autě bylo horko, neměl jsem se kde otočit, ještě že nám holky zastavily zase ve Slatiňanech a mohli jsme se proběhnout. Babča frčela, - tedy myslela si že bude, protože zná cestu a pak jsme přes Chrudim jeli krokem, protože byla ucpaná, přes Žďár taky krokem a věděli jsme jen směr, okolí tam bylo krásné a my spěchali k cíli, najednou jsme byli u dálnice a hledali cestu zpět a pak do tábora, no jeli jsme pomalu do půl šesté.To jsem tedy zvědavý, co tohle bude.
Zastavili jsem pod stromy, před námi les, chatičky a rybníček, mě je to tedy fuk, ale holky z toho byly celý pryč. Jenže pak vedle z auta vystoupila Baruška.Tedy to je holka voňavá, hned jsem šel na věc, myslím že jsem se ji taky docela líbil, ale ten její doprovod. Měla paničku Katku- moje babča říkala Karamelku, tu to tak nebralo, ale byl s ní její mladší brácha a toho mohlo štrejchnout jen mě viděl. Hned po mě šel, přiškrtil a táhnul pryč. To babču když zaberu, popotáhnu, ale oni mě nechtěli pustit, hned mi bylo jasné, že tuhle lásku nám budou kazit.Vyrazil jsem na obhlídku, bylo to fajn, kámoši z tábora i úplně neznámí a hlavně dost holek, jenže já ztratil hlavu pro Barušku.Škoda, že nám někdo neřekl kdo je kdo, my co jsme tam byli poprve jsme nevěděli co a jak, znali jsme jen někoho. Jen aby se neřeklo, když Barču zavřeli jsem obhlídnul ty černý- Daisu od Hanky a Aleše a Meggie od Aleny- ale to jen ze cviku a oni mě jen ze cviku prohnaly.Ale srdce, oči a uši jsem ztratil u Barušky.Babča i Gábina zabydlely každá jednu chatku a já šel chvíli lítat, Barušku mi zavřeli, tak jsem to vzal přes vodu několikrát kolem dokola a večer k táboráku. V noci jsem chodil koukat škvírkou ve dveřích jestli ji nezahlídnu, ale asi ji nepustili ven.
Ráno mě babča vzala na vycházku do lesa, prý hlavně daleko od chatek, dobrý. Pak Hanka s Alešem jako organizátoři spustili program, soutěže. Tak nejrychlejší pes Meziříčka nejsem, hned v prvním kole jsem vyrazil hledat Barušku ,protože jsem si nevšiml, že si ji babča vzala do cíle, než jsem to oběhl, ztratil jsem spoustu času. Podruhé jsem si ji hlídal a vzal to nejkratší cestou k ní, ani nevím o kolik jsem zlepšil čas. Někteří pesani jsou fakt šikulové, i ti malí, kdo by to řekl, že nejrychlejší bude takovej mrňous.No jo, ale já to říkal už na táboře, že co je čas nevím, proto na čas neběhám, běhám jen za holkama.
Pak nás měli páníčci poznat. Říkal jsem si kdyby měla být ostuda, a babča mě nepoznala, tak ji oblíznu ruku po našem a ona budě vědět, ale poznala mě i když měla zavázané oči. Jenže ne všichni páníčkové poznali svého psa!!Tedy nám psům je to šuma fuk, ale co lidi kolem toho nadělali a jak si to vyčítali….To měli udělat obráceně, to my svého pána poznáme vždycky, čuchnu a je to jasný.
Jenom jsem nepochopil, proč holky Hany a Aleše tohle přečkávaly přivázané u sloupu, dokonce ani závod neběžely a to Daisa je dobrá.Prý by zdržovaly. To je nespravedlivé, jejich pánečci s tím mají spoustu práce, tak bych je na ty hry vzal taky ,ne?
Když se šli pánečkové najíst, zavírali nás. Tohle nepochopím, tak to nás právě mají nechat na volno, klidně se jít najíst a my se o sebe postaráme, já například o Barušku, to bych se staral.Oni pánečkové z toho jídla chodili takový uondaný, babča říkala, že je to dobrý a hodně. To já chuť na jídlo žádnou nemám, sakra, vždyť já se vlastně trápím. Odpoledne se šlo totiž na procházky a ta moje iniciativně, že my ne, že půjdem jinudy než ostatní. Chápete to ?
Já se totiž chystal jít buď s Bárou nebo za ní zdrhnout, to ať si ten její strejda nebo co to je, říká co chce, jako“ ježiši, on už je tady zas“, no a co, kde bych asi měl být. Asi neví co je to láska.
Tak jsme šli jinudy, jako trestní výprava, já a Bolo a Max- prý milovníci, copak nás nechají, a s námi se obětovala Bessy. Šli jsme les- neles, louka- nelouka- v čele páneček Bola, nás neohroženě bez zaváhání provedl, našli jsme houby, lítali jsme si na volno a Max se myslím trochu zakoukal do Bessy, každopádně to na ní zkoušel. Holka malá, musel být celá ucaprtaná, ale ona se nedá a nám třem klukům stačila.Večer jsem chtěl zaskočit za Baruškou, přerval jsem obojek, ale odvlekly mě a před ní, no hrůza.Asi mě nechtějí za ženicha, bylo vyhlášení výsledků soutěží a já se nikde neumístil, žádný titul, žádná odměna, mají vyhlašovat Casanovu Meziříčka a to by bylo, aby mi cena unikla.Houby zpracovaly naše paničky do koše a Bessy jim ho sežrala- tedy ten koš, za to,že večer šly k ohni bez nás. Já to věděl že tam půjdou, šel tam Kačer s kytarou a u toho ta moje nesmí chybět, ale moc se neprosadila. Neměla nátisk, chybělo jí vínečko. To hned šroubuje žárovky a štamprlička meruňky co dostala ráno od správce ji nevydržela. Tak jsem večer zase hlídkoval u dveří, ale nepřišla.
V neděli ráno jsme vstali brzo a šli do lesa a k dalšímu rybníku a panička říkala, že je tam krásně, jenomže pro mě jsou důležité úplně jiné věci než pára na rybníkem, něco tam nádherně vonělo tak jsem to chtěl vyzkoušet a babča mě hnala, že je to jistě ho… a kde mě bude drbat.Pak bylo překvapení. Odlívání našich tlapek do sádry. Tomu by nikdo nevěřil, kdyby to nezažil, všichni pánečkové vyráběli blátíčko, pak nás naháněli, protože je známo , že my bláto sice milujeme, ale jen tehdy, když tam chceme my a ne když nám do toho svinstva chtějí strčit jednu tlapu. Kdo to kdy viděl, Někteří na kamarádech seděli, leželi a vůbec je mordovali. Pak to sádrou vylévali a vůbec radovali se jak děti. Pes by nevěřil, jak málo jim stačí.Pak kámoši aportovali z vody.Já ne, mě přivázali, protože jsem chtěl za svou láskou, tak jsem se smutně koukal a okolojdoucí si mě fotili, když viděli jak trpím.To aportování je naše silná stránka, je na to hezký pohled, ale mě se nejvíc líbila Sára od sousedů, ta předvedla, že to bláznivý lítání a dáma, nejde dohromady a do vody opatrně vplula. Jásali všichni. Jenže to už byl zase poslední oběd a závěrečné foto. A co myslíte , babča mě odvlekla na úplně opačný konec řady než byla Baruška, chtělo se mi nadávat, ale pak jsem si řekl, není všem dnům konec. V říjnu jdu na rentgen, třeba mě uchovní a pak to dáme s Bárou dohromady.No a zase odjížděl jeden kámoš za druhým, mě pustili až když odjela Bára, tak jsem to všechno zkontroloval a zase nás s Bessy naložily a Hurá do Krkonoš. Doma jsem hned zalehl a vzpomínal, vzpomínal,…..vzpomí…….
