Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše lednová dovolená aneb na dlouho od sebe…

 

 

Už v prosinci bylo jasný, že se něco děje. Od okamžiku  kdy moje panička zjistila, že za odpracovaná léta bude odměněna zahraničním zájezdem, to začalo být zajímavé.  Co vím jen z toho jak jsem odposlechl, tak pojede na Kanárské ostrovy na týden a co tedy se mnou? To prý řešil už Neruda, kam s ním? Jenže já nejsem slamník L!

 

Ale ukázalo se, že mám dobrou pověst.  Našly se totiž dobré duše, které byly ochotny se postarat o opuštěného psa L, který se ocitl ve velmi složité životní situaci. Žil jsem si poměrně klidný život, zvykl jsem si na spaní na jedné z postelí, měl jsem nějaký režim a svůj klid.

 

Ze všech zájemců vybrala nakonec panička jako můj azyl Dášu s Honzou a Quentinem. Prý proto, že jsou k nám nejblíže, Dáša je ještě doma a dobře se známe, protože u nás na Dubině spolu nějakou chvíli taky strávili. A pak, jak jsem zjistil, taky doufala, že to pro mě bude snazší, když tam bude ještě jeden pesan a navíc. Dáša by mě prý mohla drobátko dovychovat.

 

Takže ona sbalila kufr, plavky a opalovací krémy, a nechala si udělat nový pas. Pro mě sbalila pelíšek, granulky a nějaký postroje a v pátek před odletem se se mnou vydala na cesty. Copak cesta tam byla hračka, já byl důvěřivý, to jsem v tý době netušil, co mě čeká.

 

Tam předala „Nový návod na použití psa Arona“, vypila kafe a klidně, no možná ne klidně, ale prostě odjela a mě tam nechala. Ještě večer k nám domu Dáša poslala idylickou fotečku kluků v růžové, jak s Quentískem ležíme na  pohovce a dřímeme.

 

Obrazek

Jenže jaká idylka? Hned  taky Dáša  naorganizovala návštěvu Maxíkových a v týdnu se šlo na velkou prochajdu do lesa, kde mě nechali lítat, jako bych byl nějakej puberťák. Dokonce panička od Maxíka pak psala, že mě tak rychle běhat ještě neviděla. To je důkaz jak málo mě viděla, ne?

 

Obrazek

No necháme mluvit fakta, fakta, fakta….

Kde je vezmu? No přece z pravidelných hlášení, která babča dostávala v daleké cizině, protože to ji přiznávám, každé ráno nás pozdravila.

 

Tahle došla když byla na letišti….

Ahoj. Tak teprve vstáváme, noc byla v poho, jen ráno začali malinko vysírat, tak byli rozsazeni, jsou oba na zahradě, Aron je uražen J

To je jasné, copak já někdy vysírám? Byl jsem uražen, jsem zvyklý na vstávání dřív na pořádnou prochajdu, tady ty čtyři rohy mám hned označený.

 

Jo a Dáša psala ještě jednou večer….

Zdravíme na Kanáry. Koukám na telku s dvěma blonďáky, byli jsme odpoledne na oslavě, kluci spali v autě po tříhodinové procházce v lese, Aron dokonce raplil s pubošema, takže bylo zase sprchování, jsou unavený, nabaštěný a chrápou mi tu oba v Aronově pelíšku. Furt se k sobě tulí. Aron je neuvěřitelný mazel, furt ho mám za p…..

Tak tohle je náhodou všechno pravda J

 

Obrazek

Tak a nyní přemýšlím jestli se nejednalo o týrání, protože tohle Dáša psala prosím v jedenáct dopoledne….!!!!!!!!

Tak vstáváme, to je co? Arona jsem skoro musela budit, chrápe na gauči na zádech. Trochu zlobí se zahradou, nechce tu být, ale dnes je teplo, tak je tu nechám déle, po obědě půjdeme ven, asi je to na něj už dlouho, je chvílema zaraženej jako prd, ale piškot furt chce, tak je to dobrý. Zvykne si. Quenťu brzdím, aby ho neotravoval, ale Aron pak dojde a skáče po něm J - omládne tady!

Tak vidíte, že jsem to tam neměl úplně snadné….

 

Další zpráva :……

Tak mám pocit, že ti tady Aron omládne. Lítal s Q po lukách jako pošuk a už zase chrápe. Podám další hlášení…

 

Jo a pak to přišlo…tohle napsala:

Aron je poho, včera jsme měli menší pohovor, zavrčel na psa na ulici. Jo a trénujeme postoj a ocásek má dole….

Tak aby bylo jasno, jaký to byl pohovor, to jsem doma ani neřekl, raději. A ocásek si s pubošema držím dole pořád, jistota je jistota. Nemají rozum a pořád se na mě vytahujou.

 

Obrazek

Následující den jsme dostali důvěru a zůstali doma sami. U nás je pak ticho a klídeček a já jdu chrupčit. Tady jsem nevěděl?

Dáša pak na Kanáry psala: Jdu do města a tak je tu nechám napospas. Aronek se už rozkoukal a začíná lumpačit! Zítra máme sraz s  Maxíkovýma tak je utaháme….

Potvrzuji, to se podařilo! Utahat mě se jim dařilo stále. Ale víte co psala Dáša na Kanáry?

Kluci jsou naprosto v pohodě, jen mám pocit, že Aronek malinko zhubnul, jak furt řádí, včera jsem s nima byla sama na prochajdě po městě, byla to sranda jak pěkně capkali. Dnes máme v plánu pořádný výlet!

Rozumíte dobře, to už babču připravuje na to, aby se nevylekala, až mě uvidí.!!! A to už přiznává v jedné z sms…Aronkovi nezavoláš? On tu tak trpí, když musí poslouchat a spát na zemiJ

 

Obrazek

Není potřeba nic jiného dodávat, babča musela být na mrtvici, člověk by myslel, že bude strašně spěchat a ona přijede o den později.To je strašný………L

 

O tom svědčí další zpráva :. ..jsem Arýsovi řekla, že jsi volala, a sedí tu u mě jak oukropeček, už se na tebe taky těší!

Co mi taky zbývalo, doufat že to skončí……

 

A další den šlo toto hlášení :...My vstáváme! Arýsek je teda spáč. Za chvíli se tu staví Miro, tak bude veselo J.

Zase to vypadalo, že spím do oběda. No prostě, ať píšu co píšu byla to paráda. Strouhali mi mrkev do granulí, spal jsem na růžové pohovce, dělali mi tam pomyšlení, mám štíhlý pas a jsem strašně rád, že už jsem zase doma ve svém.

 

Obrazek

Uvádím na pravou míru :

Aronek se měl skvěle. Přiznává to a  stýská se mu po všech, nejen po Quenťovi. Postoj zvládá, ocásek už tak ne, ale odložení má od návštěvy skvělé. Tak to veřejně chválím Dášu.

Poslouchat nepochybně musel, ale daří se mi to napravit a už zase doma smí do postele. Je ve skvělé kondici a  já nevím jak poděkovat za to, že se ho ujali a dopřáli mi tím skutečně dovolenou bez obav o svého psa. Takže alespoň tímto článkem, který by měl nejen pobavit. Berte ho, že je psaný s nadsázkou, ale že také vyjadřuje opravdový dík……