Labrador ARON*Aeron Circinus

Jaká je moje panička……..

Moje panička, byla dřív za dámu…….

Je Jarka,důvěrně ji říkám babča,protože to ona už je.Já jsem její první pes, a byl jsem lék na duši a smutek, po tom co zůstala sama.

Když jsem přišel do domu říkala, nic od něj nechci, jen nechci přijít do prázdného, tichého bytu, chci sebou na Dubinu někoho, na koho můžu promluvit a někoho kvůli komu musím vytáhnout paty z baráku……

Hlásím ……..splněno na 100%.!!!!!!!!!!!

Nikdy nepřijde do prázdného a tichého bytu.Ani uklizeného, s tím nepočítala, to je navíc. Vždycky se snažím, abych ji přivítal co nejlépe. Byly doby, kdy mi říkala Kraken.To jsem na ni vlítnul, že to sotva ustála. A není žádná chudinka.Ale nebyla z toho nadšená, a tak mě umravňovala.Dnes ji pořád vítám, vždyť se taky těším…ale už je to jak ona říká ,trochu kultivovaný.

Tak moje babča, když jsem k ní přišel, měla sice nadváhu, ale jinak čupr holka. Rozumíme si, pravidelný kadeřník, kosmetika, decentní tmavé oblečení, upravené ruce, zlato na krku, na rukách, elegantní botky.

Nejdříve zrušila zlato.o to jsem se nemalou měrou přičinil, protože při každém divokém vítacím rituále, jsem o něco zavadil, nebo se zavěsil a ono to nic nevydrží. Sáček-určeno k opravě -se utěšeně plnil.Pak odpadl pravidelný kadeřník a kosmetika, protože neměla čas, musela domu a se mnou ven a ne si jít lehnout na dvě a půl hodiny na kosmetiku.Já ji teda tu naši, psí, dopřál v míře vrchovaté. Čerstvý vzduch, déšť a sníh, a nějaké to přelíznutí.

Elegantní botky se staly v okamžiku, kdy jsem vyrážel do světa za poznáním naprosto zbytečnými, dokonce bych řekl, životu nebezpečnými. Ty na podpatku teprve.Decentní tmavé oblečení si chránila nejdéle.Teda do prvního velkého línání.

Pořád je to čupr holka.

Bez kosmetiky, tváře ošlehané a opálená hned z jara, plná tvář pih, nikde žádné zlato, účes co nejkratší, aby když každý den 2x zmokne nebyl problém s údržbou, sukýnky jsou na věšáku, sáčka taky-u nás frčí pohodlné kalhoty ,bundy,které nepromoknou a neprofouknou,na hlavě klobouk po pánečkovi a boty, které se nesmekají a nepromáčí se.Elegance sama. …občas mi vyčítá.!“Ty zmetku, co tě mám, kupuju si jen tepláky…..“, ale nezlobí se, to ona jen tak, aby řeč nestála.

Musím taky dodat, že když byla za dámu, byla nechodící, ale jezdící…..Sama připouští, že co mě má, nepřipadá ji, že by bylo někam daleko.No se mnou toho nachodila tolik, co před tím za 10 let ne….Jo já se starám, aby vytáhla paty z baráku, dokonce několikrát za den.Kromě toho, že byla jezdící, byla taky spací….

Jenže jsme jen my dva, není nikdo, kdo by se o mě chudáčka postaral, musí ona, ve dne v noci a ráno taky.A ráno je protivná.Já ne, já otevřu oči a už jsem přítulnej a přátelskej.Ona moc nemluví, má mátožné pohyby a tak zas abych se staral já.Já to řeknu…můžu????Jo, můžu že jo????Šeptem.Já ji probouzím tím, že se za ní plížím a čuchám.A jak řekne, kruci to ten čumák nemůžeš mít alespoň teplejší, vím že je probuzená a můžeme fungovat. A dá mi čerstvou vodu- a hlídá si jak se ohne, protože já taky hlídám…..

A jdem větrat, stlát, vaříme snídani, a chystáme se ven….jdeme na ľ hodiny,ale končí to oznámením, já přijdu, musím do práce.

Když se hned chystáme a jen větráme a jdeme ven,a jsme tam hodinu i víc, vím že bude doma, protože ke snídani si od Zuzky z trafiky přinese noviny, nesnídá 10 minut, ale 45 minut a to je víkend .

Když odejde do práce je půlka bytu moje, ale nic se tady neděje, tak dnes už většinou spím, ona prý „maká, aby měla na granule a na vetíka“ a asi na ty tepláky.

Když jsme spolu doma, nemám chvilku klidu.Každý týden prý musí dát do pořádku ty“pelechy“.Copak o to, to není nejhorší, ale protože to musím jít hned zkontrolovat jestli to dobře udělala, nemůžu klidně spát třeba pod stolem, ale dohlídnout na to.Jdu si „ na svou!“ a dělám že blaženě usínám, a jen zajde za roh, zkusím tu její, jestli ji nemá lepší.Jenže ona už to hlídá a žene mě.

Pak přijde chvíle, kdy musím být alespoň placatej, nejlíp by bylo neviditelnej.

Začíná luxování- velký luxování, to přelítnutí v týdnu,to jde, ale velký luxování znamená dobývání chlupů.No a to je… kruci kde se ty chlupy pořád berou, to není možný, jak to, že jsi ještě chlupatej, když to je všechno tady atd,atd,atd.A mám já to zapotřebí, týden co týden tady šaškovat, jak já jsem se mohla mít, jak bych si v sobotu uklidila, tak bych to do soboty měla uklizený….. Koukám na ni , přes hranu pelíšku a říkám ji „no jo, ale zas bys byla smutná“ a ona smotá a uklidí ty šňůry, přijde pohladí mě a řekne : ale to bych neměla tebe pizizubko.

No není k sežrání..? a tak vyskočím, začnu vrtět ocasem, ona mě začně drbat na zádech, já zachrochtám blahem a ty proklínaný chlupy se klidně sypou na podlahu.

Já za sebe ji mám rád, to jsem mockrát dokázal, ze všech svých útěků jsem se vrátil zase jen k ní, a jsem denně vděčný, že se vrací ke mně…