Labrador ARON*Aeron Circinus

Jak vidím dopravní prostředky.

 My psi máme čtyři nohy a myslím si, že je to ten nejlepší dopravní prostředek. Lidi mají jen dvě, tak pořád vymýšlí, co by si k nim přidělali.

Už u maminky Sáry nás vyváželi. Sára si naskočila sama nás osm tam narovnali a jeli jsme na výlet.To už si moc dobře nepamatuji, jen vím, že tam bylo pro nás dost místa a že jsme se tam mohli krásně s bráškama a segrama pošťuchovat.No tuhle jsem to auto viděl a ono je jednou tak velký než to co máme s babčou.

První dopravní prostředek se kterým jsem se seznámil bylo kolo.To když jsme chodili k řece, tak mi panička vysvětlovala že půlka cesty je pro nás a druhá pro cyklisty.Možná to tak bylo, ale bylo to špatně, protože právě ta druhá půlka byla u řeky a u trávy a u stromů a proto měla být pro psy.Vždycky když jsem tam šel, tak mi panička říkala, pozor Arone- kolo- něco přefrčelo, nebo předrkotalo, jak kdy……Jednou jsem si říkal, že bych to prohnal, ale bylo to dost rychlý, tak jsem to vzdal.Zjistil jsem, že to nevoní, počural jsem to a kašlu na kola. Komu se to líbí, prosím…Panička má prý jedno v garáži a slibovala, že ho vezme , pojede a já poběžím vedle.No usmíval jsem se té představě,….zatím k tomu nedošlo a pokud někdy dojde, slibuji, bude to na kapitolu do deníku, určitě, babča na kole je záruka.

Pak prý jsou motorky, ty tedy potkávám všude na poli kam chodíme na procházky. Docela mě překvapilo, tuhle jsem jednu viděl i na silnici.Když se řítí po poli musím Vám to napsat- babča nadává“ janci bláznivý, nevíte kam s těma teréňákama, jednou se zabijete“, motorka přejede, bláto lítá na všechny strany a mizí za kopcem.S tím bych se nepral, dost to řve a smrdí.

Auto miluji, ale s výhradami. Miluji naše auto. Tam to mám zařízený, z kufru jsem postoupil na zadní sedadlo. Je celý moje a mám tam parádní pelíšek. Svou deku, dost místa. Mám s babčou takovou dohodu, jakmile se rozjede já zalehnu, zavřu oči a dělám že spím.Koukám jen když zastavuje. Jinak ji nesmím do řízení strkat čumák ani packy….Když jsem byl malý, do auta mi vždycky zvedla zadek.Já to mám rád a je to taková hra, kdybych chtěl, tak to zvládnu, ale já nechci, opřu se o sedadlo a čekám- a všichni se ji smějí, že mi zvedá zadek.Ona ale ví své.Takhle si ohlídá, abych ji tam nelezl, když jsem vylezl z rybníka nebo bral bahenní lázeň.Pak se uvelebím a plně důvěřuji jejím schopnostem vyznat se v tom bláznici na silnici. Někdy si musím pomalu zacpat uši, babča je celkem slušná ženská, ale co ona říká v autě, to jinde neslyším. Psát se to nedá, to se vlastně vůbec nedá zveřejnit…tak pšt.

Cizí auta mi nevoní, nechtějí mi tam většinou dát k dispozici zadní sedadlo tak je nemusím.A už vůbec nemusím takový, co se mi pletou do cesty.

Nedávno jsem se s jedním potkal zrovna když jsem si to namířil přes silnici za Julií/fr. Buldočka/ abych ji pozdravil.Babča na mě volala, Arone zpátky, pozor auto, ale já na ni nedal, přeci jen, šel jsem za holkou…..A pak to přišlo, rána, povalilo mě to, řval jsem ale nešlo to hned pryč.Taky to bolelo. Když jsem tomu utekl, chvíli jsem byl celý zmatený a lítal jsem kolem. Pak mě babča chytila, celého mě osahala, a jeli jsme za vetíkem. Celý jsem se třásl- tedy mezi námi -oni si mysleli, že je to šok, ale já měl vztek, že Julinka viděla, jak mě taková plechová obluda zmuchlala.Nebylo mi ale taky nejlíp.Pak nás zavezli domu, tak jsem si oddách, ráno na kontrole řekli, že to dobře dopadlo.Teď už to mám vymakaný, ty auta co jedou daleko neřeším- to si jen k paničce dojdu, a když to auto jede přímo proti nám, schovám se za ni… a funguje to.Jsem si říkal, když ji musím poslouchat já, budou ji poslouchat i auta.

Pak prý jsou letadla, těch se bojí i babča a prý je ji i špatně.Lítaj na nebi, myslím že je v životě nepotkám a vůbec mě to netrápí.

Málem bych zapomněl na vlak.A při tom, vlak znám od malinka. Jeden jezdí u nás na sídlišti, motoráček, každou hodinu 2x, nedá se nepotkat. Jedna moje kamarádka zlaťanda za mnou nesmí proto, že u nás jezdí vlak a ona za ním lítá.Je to ale strašná potvora- ten vlak.Dělá hrozný randál, houká a moje babča mi vyhrožuje, že potkat se s vlakem, bude můj konec.

To si vážně myslela. A teď si to představte.Krásný odpoledne, jdeme s kamarádkou Bessy, ona je bígl a s našimi paničkami na procházku a míjejí nás mladý lidi s fenkou.mě se nelíbila, tak tomu nechám volný průběh a Bessy jsem špitnul, že ona je hezčí.Ta se ale rozhodla, že se jde přesvědčit.Najednou se otočila a mazala zpátky a na milou fenečku začala ňafat, znáte bígly,skáče kolem a hlásí…její panička se pro ni vrátila a já se rozhodl, že to půjdu pískat.využil jsem nepozornosti babči, nejdřív nenápadně, to se musí a pak fofrem, až drny lítaly.Ty lidi však pokračovali, ani se nezastavili, Bessy poskakovala za nima, Gabča, její panička ji naháněla a do toho přijížděl vlak.To vám byla situace, musím říct, že taky za mnou dávala povely moje babča.No vjížděl do stanice, byl plný lidí, taky lidi na zastávce čekali co se bude dít.Tak jsem si řekl, když divadlo, tak hlavní role. A stoupl jsem si na koleje.Všechno se zastavilo, i vlak,jen ta moje mazala ke mně. Myslíte si –potlesk na otevřené scéně. Ne, scéna, a dostal jsem, před lidima,i před psíma holkama- no děs.Už jsem ji to odpustil. A chlapi z motoráku, když mě míjejí zatroubí, ti vědí že to bylo vrcholné vystoupení.