JAK TO BYLO NA DUBINĚ, aneb pravda o posledním víkendu v dubnu...
Tak ono to letošní jaro je opravdu vyvedené. Krásné teplé dny, kvetou už stromy i bezy. My už jezdili uklízet na chaloupku skoro měsíc, aby byla připravená přijmout případné hosty, protože to přeci jenom musí být.
Já tedy čekal Fleurinku, na tu jsem se moc těšil, babča to domlouvala až přes hranice s jejím pánečkem, a taky s paničkou a já byl natěšenej jak na vánoce.Ale přišlo jedno hárání a oni mi ji nepustí.
Ale v týdnu říkala babča že přijede Quenty, toho znám, no jo a pak najednou , že budou dva, a ještě Max se svýma pánečkama. Pojedou z Prahy z výstavy a u nás se zregenerují. My s babčou a hlavně Dubina, ta je na regeneraci jak dělaná. Tak jsme ráno něco nakoupili a jeli honem pustit teplo z venku do chaloupky, protože tak to v létě je, u nás v chaloupce je pořád chládek. Babča pootvírala všechna okna, vynosila ven pelechy a dala větrat a já mezi tím kontroloval okolí, aby třeba nebyl nějaký problém. Docela jsem se těšil, zaprvé Maxe a jeho lidi neznám a za druhý, lednička se zaplňovala a třeba něco zbude.
Nejdřív dorazil Quenty,tak jsme si užívali.Babča koukala jako blázen jak jsem lítal, no nějaká kytka u toho vzala za svý, ale s tím se musí počítat, když tu jsou hosty takový mláďata nevybouřený. To vím, sem byl taky takovej.
Zase jsem návštěvě předvedl, že plavat umím, nosit klacek z vody taky, to abych udělat škrt přes rozpočet babče, která má pořád pocit, že se málo snažím….A Quenty, to číslo, byl ve vodě naloženej jak okurka v láku, skoro z ní nevylezl, ale jen kam dosáhne. Plavat ani náhodou. Babča z něj byla nadšená, protože já do vody bordel nosím a on ho vynáší. Všechny klacky, větve kořeny okolo mola vynosil a lítal s nimi jako šílený. Jenomže on je ve vynášení důsledný a tak vynesl i rybu. To víte nějaký tam jsou, je to chovný rybník, ale tahle byla na tom jednom místě už hodně dlouho, něco už ji chybělo, ale skvěle, skutečně skvěle voněla. Quenťas ji vyměnil za vepřové ucho, ale než si holky sehnaly něco jak ji zlikvidovat, hned jsem se ovoněl. Kam se hrabě chanel. Intenzivní, silně kořeněná vůně, chuť rybiny zmizí ale do popředí se dostává aroma těžko pojmenovatelné - kdo nezažil, neví… skoro nezničitelná . Nechápu proč to lidi nepoužívají.Babča ječela, rybku uklidily,ale smrádeček se držel dlouho i když mě drhla.
No a pak přijeli Maxíkovi s Maxem. Maxikovi jsou spíš menší, Max bude jednou pořádnej kus psa, tedy spíš větší. Podle mě to tak má být, aby si na ně nikdo nevyskakoval. Přivezli mi míček a dobroty z výstavy, přehodili se z civilu, poseděli u kávičky a vedli řeči. Max je vodou posedlý a kromě toho je posedlý Quentynem a furt mu visí na zádech, myslím že je nejvyšší čas, aby mu Maxíkovi řekli, že Quentyn je kluk. Já jsem to párkrát zkusil na Maxe, ale jak říkám, bude velký a má dlouhý nohy, nepostojí a je mokrej jako pes. No tak jsem nechal mlaďase, aby si spolu řádili a lítali, a babča ječela, že na záhonek ne/ mezi námi, ona tomu říká záhonek, ale žádej záhonek to není, je to takový kousek našeho výběhu, který je naprosto zbytečně zabraný pár kytkami, a drží ho jen proto, že ji pořád někdo dává něco na sadbu ,čeho se sám potřebuje zbavit na své zahradě, a ona jim na to skáče./
No, abych se vrátil k návštěvě, pak je babča vyslala na šišky, nachystal se gril a konečně se objevilo něco zajímavého, tedy maso. Babča zřídila pracoviště venku a jako vždy: ty tohle, ty podej tamto… už je organizovala, sem se raději klidil, abych nějaký úkol taky nechytil, protože kluci byli tak smáčený, že po nich nic nechtěla, aby ji nelezli do chalupy, nedej pánbůh do postele. Tak jim říkám, kluci jdeme, v osadě hárá fenka, ale nenápadně. No byli ostražitý a zachytili nás a vrátili. My s Quentym jsme odolávali nejdéle, vracel jsem se co noha nohu mine, ale babča dala ruce v bok a to je zle.
Nejvíc nesnáším, když si lidičky ukazují, že nežebráme. Cpou se voňavým masinkem a po nás chtějí, abychom dělali, že nic…. není to trapný. Tak jsem zalezl pod stůl, aby mi to nelezlo do čenichu, Queny se na mě nalepil, mokrej a špinavej a oni přestanou jíst a jdou to fotit. Tedy.. ty lidi jsou divný… No a tak seděli, vypravovali jak to s náma mají těžký, babča líčila, jaké má se mnou zážitky, na mě šlo spaní, maso nám nedali, okurky přeci nezačnu jíst, prostě jsem toho měl nějak plnou hlavu, chvílemi jsem dřímal.
Pak učili babču fotit, to zas bude, panebože, není nějaký zákon podle kterého by se to třeba dalo zakazovat. Pokud není, je vidět, že nemáme zástupce v parlamentu, možná bych měl kandidovat. Nebo tam nasadím babču, ta by je vyškolila… jenže zákon podle kterého by se fotoaparát považoval za zbraň proti nevinnejm psům by asi nepředložila. Pes fakt nemá kouska zastání a tak jak jsem tam ležel, dozrávalo ve mně rozhodnutí, že se za tou fenkou do osady půjdu podívat sám, když jsou kluci takový trdla. Musím se chvilku nenápadně poflakovat, a pak jdu, co tady, kousek masa nedali, ještě porád řeší že málo posloucháme, tohle já nemám zapotřebí.
A tak jsem šel, kluci za mnou vyrazili taky, ale museli se vrátit. Na mě babča taky volala, no a co, já němě taky volal o pomoc, když mi tam voněli masem, a kdo mi pomohl… nikdo. Třeba v osadě taky grilujou, a leknou se nechají maso masem a půjdou se schovat…. a tak jsem vždycky jen popoběhl.. Já věděl, že babča jde za mnou, a když už pak nevolala, věděl jsem že je zle, tak když už mám dostat, před tím si užiju….
Víte jak jsem dopadl…. negrilovali, fenku přede mnou zavřeli do baráku, babča mě dostihla a ještě mě volala k pořádku a za ucho….jauuuuuu!
Tak mi to je jasný, budou si to chválit, ale čistá pravda je taková že ten den byl pod psa….
Nepřijela žádná fenka, přesto, že jsem ukazoval, jak takovej labrador je hodnej nezbyl ani kousek masa, rybu uklidili, výlet za holkama nedopřáli… jdu spát s granulemi v břiše a mám jásat nad víkendem.
Na noc nikdo nezůstal, určitě se báli, že by ráno museli jít plavat….. a já bych je ráno zrovna bral.. nakonec bylo to prima a bylo veselo.
