Moje druhá výstava aneb znovu v Brně
Poprvé se o tom napsalo na webu. Že na únorovou výstavu do Brna pojedu a že mě vystaví Rendy. Jen tak opatrně a skoro jako tajemství.
V Dlouhoňkách s lidmi z ML s tím Rendy souhlasil. Od toho dne, kdykoliv ta moje zmínila výstavu, on litoval toho okamžiku, kdy souhlasil.
Proto jsem to já ani babča moc nepřipomínali, aby neměl kvůli nám moc zkažených dnů. Jinak po diskuzi o výstavě se mu pravidelně zhoršil zdravotní stav a vypadalo to, že některé stavy by mohly z akutní fáze přejít do fáze chronické.
No děláme si z toho srandu, ale v podstatě je jasné, jak to bylo. Že to Rendy zvládne o tom nebylo nejmenších pochyb. Ale přeci jen, jsem pes cizí i když se s Rendou dobře znám, nejsem tak rychlý jako jeho Rockýsek, ale jsem těžší na manipulaci, takže je jasný, že mě v ruce nemá. A co dovedu, když mě to hodně nebaví, to jsem ukázal Radce v září:-).
Ale zase mám víc rozumu, babča se mnou fakt trénovala postoj, Dáša když jsem byl u nich taky a rukou dáním jsem mu slíbil, že to spolu zvládneme.
Takže babča se postarala o administrativní stránku celé záležitosti a střihla mi do kulata ocásek, Gabuša mě celého vyčesala. Já jsem se v pátek před výstavou zašmíroval ve výtahu tak, že babča chtěla jít po baráku vyšetřovat, kdo tam to svinstvo nechal, protože jsem prý vypadal jako dalmatin. Co mě pobavilo, když si na to babča postěžovala paničce od Banýska, tak ta kontrovala, že je Banýsek taky zašmírovaný, ale oni nevědí ani kde k tomu přišel. To je proto, že na nás zlatých je prostě všechno hned vidět. Takže svým drahým šampónem mě vydrhla, vodou to nešlo, sbalila saky paky a vyrazili jsme. Mě to bylo celkem fuk kam jedem, ubytovali jsme se na trase, ona šla večer s kamarády do hospody na večeři a mě nechala mrznout v autě. Asi si myslela, že to prospěje mé kondici. Ráno do Brna jsme cestu za vodičem Rendym zvládli téměř rekordně, ale ptát se mé paničky kudy jsme jeli by bylo marné, měla oči upřené na zadní světla předjezdce a ani se mnou nemluvila. Parkování za 180 korun se nám zdálo hodně a tak jsme využili opět místních znalostí skorobrňáka a přejeli jinam.
Došli jsme na výstaviště a hned před branou se potkali s Falcem a jeho pánečkama. Taky jsme tam potkali Lucku s Ennynkou a rodinou. Prošli místní branou borců a našli správný pavilon. Tentokrát mě ty vůně tak strašně nebraly jako posledně, i když…byla to síla. Ale měl jsem velikánské štěstí jen jsme zaparkovali nahoře, zjistil jsem že je tam Veronika s malou Aval, která už není malá, a líbilo se jí, když jsem ji ošetřoval. Takže jí děkuji, že jsem to tam vydržel. Babča se opět starala o administrativní stránku věci a mě vzal Rendy s Radkou na poslední vyzkoušení. Obstál jsem, i když jsem pořád sedal (protože mu babča neřekla, že to umím jen na povel "stůj") a Rendy trošku začal pochybovat, ale Radka řekla, že to půjde, takže bylo rozhodnuto. Babča přijímala povzbuzující esemesky a vyřizovala mi pozdravy. Děkují tímto Gábině i Vandě….
A přijeli Maxíkovi bez Maxíka, Quentýskovi s Quentinem, ti taky vystavovali, a Elvískovi a byla tam Radka , tentokrát bez Mailíka, a taky Ewiczka s Denym, která mě i fotila… Trochu jsem se tam pomuchloval s Mailíčátkama. Ještě jsem se rozhlídl po holkách a už pomalu nastal čas...
A když jsme přišli na řadu, s plnou důvěrou ve svého nového vůdce jsem se vydal do kruhu. Bylo nás 10. Musím říct, že Rendy byl fakt dobrej. Za prvé mi vysvětlil, že on je od nyní moje fenečkaJ a já se budu věnovat výhradně jemu. Měl bych k tomu nějaké výhrady, ale vedl mě na výstavním vodítku a vy co víte, co to je taky víte, že na výhrady není moc velký prostor. V kapse měl piškoty a granulky a já měl hlad. Slíbil mi taky ještě na celou noc fenečku, když dám dolu ocásek při běhu, jenže já mu v tom fofru nerozuměl a tak jsem to prošvihl. Já si myslela, že je důležitá anténka pro dobrou viditelnost…bylo tam psů, tak aby mě nepřehlédli. Ale prý to nebylo dobře. Postoj mám zmáknutej. Rozhodčí mě chválil a předvedení taky bylo O.K. Já za sebe jsem s VD spokojený, koneckonců dostali ho i jiní pesani, i Ennynka a jaká je to výstavní kočka…
No a jako na výstavě…pak už nic, šlo se na kafe, beze mě, šlo se na obídek, beze mě a opět rekordně rychle, za předjezdcem jsme opustili Brno.
Ale děkujeme tímto Rendymu za předvedení. Já tedy želím, babča mi místo fenečky předhodila plyšáka. Ale vím, nezasloužil jsem si ji. Ocásek trčel a já na něj byl tak pyšný. Slibuju, že s tím něco udělám, jen jestli vůůůbec někdo ví, co se s tím dá dělat?
