Labrador ARON*Aeron Circinus

Budišov nad Budišovkou   10. - 12. 8. 2007 - první sraz kolem „Můj labrador“

 1. část

Něco se asi bude dít. Nemá na mě skoro čas, pořád někam píše a kouká do map. Jo, já neřekl kdo. Babča přeci.

Kouká do map. Co ji to naučili, nějak ráda to dělá….nevím k čemu je to dobré. Ovšem, že se něco děje je jasné, máme uklizené a umyté auto. A pak, dobře jsem si všiml…schovávala bramboračku, pekla maso, voněl celý byt a  pekla buchtu se švestkama a povídala, udělám je dobrý a dávala tam mandle jak na vánoce. A balí….

Nic neříkala, že bych měl jít někam ke hlídání, pojedu s ní. Jen jsem pochopil, že jsme měli jet dříve a zastavit se v LA, ale nejde to, protože musí pro nějaký penízky do KB.

Je pátek ráno a babča starostlivě vyhlíží z okna a píše na všechny strany, prý jak je u vás…. a pak mi sdělila, že už si nepamatuje, kdo z týmu měl na starosti počasí a jak teď má někoho volat k odpovědnosti. No pak prohlásila, že to nějak dopadne, vynesla několik tašek a ranců, pak mě… to vše do auta a v okamžiku kdy chtěla vyjet, zjistila, že prostě nejsou klíče od auta. Tak zase skoro všechno vyndala z auta, zase narovnala zpět. Vrátila se domů a hledala doma. Citovat ji prý nesmím, prý je to nepublikovatelný….

Když už mi v tom autě začal být hic, šla domů, vrátila se s náhradním klíčem, pověřila sousedky co ji kontrolovaly z oken zda to dělá všechno dobře, aby je schovaly kdyby je někdo našel a vyjeli jsme.

Povídala natankovat na dlouhou cestu. Jednou už jsem o tanku slyšel, myslel jsem si kdo ví co, ale jela pro benzin. Tak jsem zalehl na svý zadní sedadlo, a schrupnul. Jelo se totiž do LA a tam cestu znám. Volala tam a hlásila, že „zpoždění činí  2 hodiny“. Do LA se jelo docela v pohodě, jen je nutno dodat, že bylo docela teplo dokud jsme jeli. V LA (pro ty, co si až dosud myslí že mluvím o Los Angeles - jde o Lanškroun) kde potřebovala zastavit, naložit naši babušku, zajet s ní k obědu, popovídat a koupit alespoň pečivo, tak tam lilo a lilo a lilo. Mě nechali doma a když se pro mě vrátila, popisovala  právě cestu, kudy pojede. Tak povídala „já to vezmu zadem..do Zábřeha, Uničova, Štemberka a do Budišova“. A víte že jo? Přesně tak jsme jeli, musím napsat, že až do Budišova bez jediného zaváhání, rádio na plný pecky a vyzpěvovala. Já dřímal. Projela Budišovem, rozumně usoudila, že pokud voda, bude pod kopcem, ale tam se zamotala. Nakonec dojela správně. V autokempu byla jen Radka s Mailíkem, tak jsme se šli vybalit. O něco později dorazila Dáša s Quentym a Rendy s Rockym…to už byla docela slušná sešlost na lítačku. A pak pomaličku Maxíkovi, Alánkovi, všechny tři holky Alči! To byla moje příležitost, protože ….Romy voněla a krásně, hned jsem si ji oblíbil…

A pak parta z Ústí - tedy Peggy a Laky, večer pražáci Rubýskovi a jeden starší pesan s dámským doprovodem Rasty. A všechny nás tam vítala dobrá duše Ája s Artem…málem místní, která místo vybrala, zamluvila, zkontrolovala, znalkyně místních poměrů, milovnice psů a dodavatel všeho potřebného…….

Ubytování v chatce šlo. My už tradičně dostali manželskou…tedy já s babčou, hned jsem to zkontroloval a docela to šlo. Jen jsem si říkal, jsme tu první večer, to budu rád, když se do tý postele dostanu. Ale dostal. Byl jsem sice asi 15x venku juknout jestli už se nepůjde spát,ale nešlo.

Na večer co vím podle šuškání, byl plánovaný... povídala ta moje, slavnostní akt.

Přivezli jsme z Trutnova pohár pro Radku a Maila. Já jsem jinak vyhlášený a mediálně profláknutý, ale Mailo je úspěšnej právě jako pes. Trojnásobný šampión, povídala babča…to je ozdoba webu. A proto byla oceněna reprezentace webu, na to byly první slzy budišovského srazíku, Radla zaslzela, babča připravená na vše, přidala krabičku látkových šnuptychlíčků zn. Mileta.

Zpěv nebyl. Babča bude smutná. Tady to nedá najevo, ale určitě to těžce ponese. Postupně se to skoro všechno sešlo u naší chaloupky a povídalo se a zobalo se to, co bylo na stole a popíjelo. A večer to byl zdařilý, když jsem tak vybíhal ven na kontrolu, zjistil jsem, že Rommy a Meg od Alči odvezli domu, tak tu zbyla jen Peggy a Sára…Na takovou tlupu pesanů. A to Andrejka s Blekysem  se nedostala. Beldičko, Beldičko, co jsi mi to udělala? Já se tak těšil………..

Na noc se těšili všichni, jen ne my, co bydlíme s Quentýnkem. Stačilo ho vypustit z auta a naplnily se nejhorší obavy. Vlítnul na hřiště, sebral mičudu, chvíli nepostál, furt dorážel. Vysírka v kondici. A teď my tři, vyléčený “laringitici,“ spolu bydleli. Nakonec padlo kruté, ale úlevné rozhodnutí. Bobánek bude spát v jiné místnosti a na vodítku. Ta představa je strašná, ale já slyšel, jak  Radce i mojí paničce spadl kámen ze srdce, to vypadá, že tu hodinku co dají spánku budou mít klid. Nakonec těch hodin bylo o malinko víc. Spalo se mi nádherně, fakt, a zdálo se mi o tom, že přijela Belda a Aischa od Veves…a obě háraly a já se jim líbil……..

Ráno o půl osmé už jsme šli do lesa za hygienou. A pak nás nechali čumět, protože dali snídani a postupně se to scházelo, protože byla plánovaná procházka. Kdo mohl tušit, že hned za plotem, jakmile vyjdeme poteče první krev……..

Tak na to si počkejte do zítra….jde na mě spaní.

Proč byla krev prolita a co všechno se stalo tedy až zítra……………..

                                         Konec 1 části