Budišov nad Budišovkou.... část třetí.
Tak tu krvavou záležitost musím dokončit.
Kamarád Quentin měl prasklý a zatržený paspárek. A bolet, to nebolelo, ale po prochajdě krvácelo a vyžádalo si ošetření. Přeci jste si nemysleli, že by na tomhle srázku mohlo dojít k nějakému násilí. Tak to ani náhodou.
Mělo se pokračovat v soutěžích. Úmyslně říkám mělo, nějak se to trochu rozprchlo, na tanečky byla židle i živá muzika, ale v přilehlé restauraci probíhala pěvecká vystoupení, to se nedalo překřičet. A tak porota zasedla, spočítala výsledky a protože medailí Gabuška napekla dost, byly vyhlášeny další soutěže a hned vyhodnoceny.
A pak se zase zasedlo u nás kolem stolu, zobalo, popíjelo, hlavně vypravovalo. A pesani leželi kolem. Já si řekl, proč na betonu, když za rohem mám pelíšek, tak jsem tam zašel a kluci- myslím Maila a Q taky, Rubýsek ležel Martule u nohou a Rockýsek u nás ve dveřích, každý kde bylo místo. To víte, ten elán jako v pátek už ti naši pánečkové neměli a tak jeden za druhým odcházeli. A věděli, že druhý den čeká většinu dlouhá cesta zpátky domu. Krááásně jsme se vyspinkali.
Počasí nám přálo i den třetí, protože horko nebylo, ale nepršelo. V plánu bylo vyhodnocení soutěží, ale také balení a pakování a pak procházka. Balení a pakování je otrava. Pořád vás někdo popostrkuje, že vadíte. A pak, hlavně na pánečkách vidíte, že to dělají neradi. Evička připravila vše na vyhodnocení. Medaile, diplomy i ceny byly připraveny a mohlo to začít. Medaili dostal každý pesan a někteří dvě i tři. Ale po pravdě nevím, zda si z Budišova někdo medaili přivezl domu. Byly totiž z dobrého materiálu. Z těsta na odměnky. Hned první medailista ji slupl, jakmile mu ji babča na krk zavěsila. Já dostal dvě, neslupl jsem ani jednu a stejně žádnou nemám. Jakmile mi ji krk dali, hned se přihrnul oukropeček Q a bez uzardění mi ji sežral. Na krku mi nechal jen mašli. A taky jsme dostávali mašličku na obojek a diplomy. A dobrotky a hračky a tak.
A pak dali slovo babče a ona pronesla řeč. A jako že to bylo dobrý a že se alespoň trochu lépe známe a poznali jsme kraj, kde většina z nás nikdy nebyla. A všichni, pesani i lidi se něco naučili. A vůbec, že jsou taková setkávání důležitá a takže skončil první sraz ….ale měl by se připravit na pozdní jaro sraz druhý….. Já jsem pro, ale pod podmínkou, že s námi pojedou taky nějaký holky. Na tohle to tedy byla bída, to Vám řeknu.
Domluvil jsem se s klukama, že tohle doma musíme zdůraznit, aby se to nenechalo náhodě. Protože při tom pakování, kdy na vás nikdo nemá čas, jsem se tak poflakoval abych nepřekážel, koukám, nikdo nekouká a já jsem věděl, že tu někde je. Háravka. Tak jsem se šel juknout. Ale bydlela hned vedle Martulky s Rubym, ta mě poznala a přivedla zpět. Babča nosila do auta a tak zavelela kolemstojícím, aby mě hlídali. Cha,cha. To určitě. Chvilka zaváhání a byl jsem v prachu. Ale Rendy s Evou šli najisto a zase mě našli a přivedli. Prostě holky tam očividně chyběly.
A pak u plotu závěrečné foto, ale to Martulka a Michal, spolu s Rubýskem vyrazili směr Praha a Aja s Artem do sousední vsi. A patra oušťáků taky domů. My ostatní šli na poslední procházku, ale dost jsme to zkrátili, tak tak, že nás nechali smočit, na louce jsme narazili na zmije a pánečkové se báli o nás a my o ně.
A tak jsme se tak prošli, aby nás bříška nebolela, až pojedeme domu. A to už pak vidíte a cítíte, že něco končí. Všechno je poslední. Poslední foto, poslední procházka, poslední oběd, poslední podání ruky.
My jsme spolu poslední odjížděli. Moje babča už myslela na kdoví co, ale přesto usoudila, že Budišov má jednu pamětihodnost. Starý kamenný most.A protože jela jako první z pětice aut, všechny k němu zavedla, aby se podívali. Jen nedomyslela , že není průjezdný a dokonce není ani na trase z města ven. Tak se do čela kolony postavil jiný jezdec, který na ty památky není zas tak zvědavý. V Guntramovicích babče kamarádi vyměnili žárovku, aby neplatila pokutu za to že nesvítí, poděkovali Áje za pomoc při přípravě akce.
Opět se seřadila kolona a vyrazila směr domovy. A odpojoval se jeden za druhým až nakonec do Zábřeha už jsme jeli sami. Já spal, a probudil jsem se až v Trutnově a došel jsem domu a zase spal…..
A jenom jsem si říkal, hlavně že skončil jenom sraz, ne chuť nás pesanů a našich lidiček se zase sejít…… a holky taky přijeďte, já jinak toho Casanovu fakt nezískám.
A pro lidičky na příště je tu ta slivovička……bude zrát, doufám stejně jako nápady kdy a kde se sejdeme
A to je… KONEC.
