Budišov nad Budišovkou…. Část druhá
Tak jsem skončil u té krvavé lapálie.
Šli jsme společně na procházku a snad
Pak jsme pokračovali do lesa, kolem rybníka, kam jsem spolu s ostatními na chvíli zaskočil. Do kopce, po krajině kde jsme se proběhli a prošli, až jsme došli na takové velikánské louky. V zastávkách se radili jak na nás.
V první řadě školením prošel Rasty, který z nás byl nejstarší, ale největší nervóza startovací. Takže Alan - Honza jako už mockrát zasahoval a hasil, vychovával a učil. A světe div se….. z nervózního Rastyho se sice nestal beránek, ale přece jen docela slušnej pes. Trochu jsem to zkoušel jít kolem, já i další a docela to šlo. No pak nám naplánovali společné foto na louce. Mě to focení prostě nebaví…… sedět a koukat. Tak sednu, koukám jestli jim to odsejpá a když ne, jdu…. na řadě fotek je to vidět. Já prostě nemám tu trpělivost. Jenže Honza se rozhodl, že jo. Že sedět budu. V odložení. No nebavilo mě to, pokus odejít jsem asi pětkrát zopakoval, ale kdo by se s ním přetahoval, zas mě táhnul zpátky a tak jsem nakonec seděl. V prostředku velkého kruhu, všichni na mě koukali, nevěděl jsem jestli mám být pyšný nebo se stydět.
Ale chválabohu na výsostech…vysírka zas něco provedl, tak se soustředili na něj a mě nechali jít. Šel jsem juknout za Sárou, ale do tý dělal Mailík, nepolezu do zelí kamarádovi, s Pegg laškoval Max, tam jsem se taky nechytal. Tak jsem se cvičně chytil s Rastym….. A hned jsem se proslavil. Zasahoval Honza, ale byl ve vteřině sražen na zem, to se ještě nikomu nepovedlo. Sice mě nakopl, ale myslím, že mě to bolelo míň, než jemu zadek na který tvrdě dopadl. Babča pak šla se mnou až na konci. Říkal jsem si, jsem frajer, ještě se ovoním. To dopadlo, než sehnala něco na utření byl jsem v takový místní stoce, taky krááásně voněla. Babča na břehu vyhrožovala, ale najednou vedle ní stála jiná panička, vůbec jsem ji neznal a říkala mi Aronku, jen si to užij…
No to ne, na tu se jdu podívat. A ona z auta právě pouštěla… hádejte, schválně…… NO JASNĚ!!! Jiřinka s Krakenama , Hazel a Leon. Mezi námi Hazel je jak já a Leon jako Quenty. Páni, ti mají záběr. Babča byla ráda, že Jiřku vidí a poznává, protože se vždycky těší na její fotky a komentáře na webu. Tak se šli seznámit s ostatními. Nás zavřeli a šli na oběd. A ještě dokud seděli, přijeli Elvískovi - Katka a Ivoš…. to jsou pánečkové toho hnědýho Bobánka jak byl tak nemocnej že se vydal, říkala babča, tam nahoru, do psího nebe, kde ho nic nebolí. A všichni byli rádi, že přijeli a že zůstanou.
Tak se všichni sešli a hned do začátku dostali medaile za statečnost, které jim babča slíbila, a měla je pro pánečky i pro Elviska. A protože všichni chtěli trošku pomoci, poslali prý penízky, a ti co byli v Budišově přivezli…. tak jim to předali. Bylo to prý 8000,- to poslali lidičky z webíku….. A to Budišov viděl slzy podruhé. Byly to slzy za Elvíka a taky z radosti nad tím, že jsou lidi hodný. A Kačenka s Ivošem hned vyndali dárky a každý z nás pesanů dostal krásnou barevnou kravatu a pořídilo se společné foto, kde mě zase nebavilo sedět, ale chvíli jsem musel. A dostali dárky i lidičkové… Od Jiřinky butilku slivovičky, kterou babča vzala do úschovy, a že se vypije na příštím srazíku a od Kačenky lahvičku, kterou taky u nás doma ochraňujeme. U nás je v dobrých rukách, babča pije jen na srazech, jinak ne….
A čas strašně rychle utíkal a bylo nutno zahájit nějaké soutěžení. A já šel soutěžit s Kačenkou, aby si to s námi užili, protože babča šla do poroty.. to víte. Ivoš dostal taky funkci porotce, užil si ji stejně jako celé odpoledne. ...ÚŘAD, byli důležitý.
Tak v jednom příšerným akátí, trnkoví a vůbec pichlavým neprostupným pralese se odehrála soutěž maskovací. To byl od babči nápad, porota,….. každý soutěžící tam lezl jednou, oni jako porota asi 6x, jo, jo….. Když jste se nechtěli zamaskovat zrovna krvavými šrámy, zbylo vám jen to, zalézt tam a ani nedutat. To bych hrozně rád viděl, jak by to babča byla dělala, kdyby se maskovala podle rad Rendyho. Měla strach, že se neschová, a on prej, že není nutný aby se zakopala a zaházela jehličím…že jde o to být nenápadný. Co prej takhle babka v lese na houbách???? No koš i šátek na hlavu jsme v Budišově měli, ale babča to, hlavně v duchu, odmítla. Protože bejt tam nejstarší a bejt nenápadnej jako babka v lese… v tom není žádná originalita. Lesní vílu nedá ani náhodou. Taky trnky rvou vlající oděvy. Tak třeba divoženka! To by zvládla, ale co tam já?… Šel bych za pohádkového psa, však jsem zlatej.
Druhá soutěž kdo hledá najde, to taky šlo.
Les vybrali jiný, o trochu lepší. Všichni psi velmi rychle v tomto lese našli svého pána. I já. A Max, ten se na pána vybodl a šel hledat Peggy. Jedinej, kdo pro to měl pochopení jsem byl já. Loni na Sázavě jsem to taky udělal, pak už byli chytrý a moje lásky nechali v cíli čekat. Tady to nešlo, chudák Max, pak ho tam výchovně dovlekli.
Elvískovi se rozloučili. Odjížděli neradi a my byli neradi, že odjíždějí. O tom, že se jim na srázku líbilo, ale není pochyb. Jejich prohlášení na závěr!!! Příští srázek pro vás s naším pejsou připravíme my! Není to slovo do pranice?
No tak jsme se vrátili zpátky. Že se bude pokračovat. Naplánovaný byly další soutěže. Ale ještě před tím znovu tekla krev…
Připadá vám, že to není originální? No není, ale je to pravda pravdoucí. A víte co… odkud a komu, vám řeknu zase zítra….. chce se mi strašně spát.
Konec 2. části
