Labrador ARON*Aeron Circinus

Boooleslav, Booooleslav, překrásné město……

Tak bylo jasné, že je víkend a přesto jsme vstávali podle mého gusta, ráno kolem páté. To mě zcela zmátlo.Pak jsme se připravili a vypravili jako na procházku, ale venčení bylo kratší a šlo se do auta.To už jsem byl zmatený jako beruška, protože auto bylo špinavé, moje psí sedadlo bylo plné chlupů a písku, takže se o žádnou reprezentativní výpravu nejednalo.Tak jsem si říkal, že už by na chaloupku, to jsem zamítl, to babča nejdřív naloďuje - vodu, vyprané prádlo, dlabenec pro mě i pro sebe a vůbec, máme hromadu zavazadel.

Blesknul mi hlavou taky vetík, teď tam chodím čistit análky, už jsem o tom psal,brrrrrr, ale babča uhnula jakoby chtěla jet do práce.Řekl jsem si, chudák holka, ona se zbláznila, včera oslavovala a úplně zpitoměla a jede v neděli pracovat.Jenomže pak jsme přejeli i okolo té její kanceláře a furt pryč dál.

Tak jsem si řekl, děj se vůle boží, mám dělat že spím, nechodit, nekecat…..to zas není tak těžké.Když jsme jeli asi hodinku najednou babče v kapse zvoní telefon, a volala nějaká Dáša, že zaspala a na místě srazu bude až za půl hodiny.To totiž s lidma dělá přechod na letní čas…..

Ta cesta byla pro mě pořád jedno velké tajemství, protože to babča nedomlouvala telefonem abych slyšel, ale na nějakém ICQ….nezájem, k jídlu to není.

A tak zastavila za červenou benzinovou pumpou před Jičínem, a šla se se mnou projít a pak jsme chvilku čekali, a pak přijelo auto a tam, no jo …to je tahle Dáša, panička od Qentyho, ten seděl vzadu a byl celej natěšenej.No jo, tak my spolu někam jedem a asi se projdeme. Už jsem se s ním procházel, někdy loni, to byl ještě malej prcek, pane ten se vytáhnul.Jenže se sedlo do aut a pokračovalo se v jízdě.Občas jsem mrknul, a pak prý Mladá Boleslav, ale jedeme dál-Kosmonosy, no vždyť jsem to říkal, no neříkal jsem to ,zbláznila se a jede rovnou do blázince, tady je blázinec proslavený.Ale proč mě tahá s sebou ???No jo už vím, já teď trochu víc piju a ona si myslí, že jsem závislák.

Ale zase se jelo dál a pak u nějaký louky zastavily. Obě vylezly a vypustily i nás.Hned jsem poznal, že tudy šli pejsové, řekl jsem Qentymu, „jdem to omrknout“, my se… kam? ptát nemusíme, čuchnem a jsme doma, tak jsme vyrazili do kopce, holky zůstaly za námi, jim to šlo mnohem pomaleji.

Jo a jsem tady, na vééélikááánský louce, a už tu je jedna zlaťanda a jeden labáček, holčička mrně.A pak taková šikovná, usměvavá a milá holčina, ta nás přivítala a bylo vidět i cítit, že nás má ráda a že si s námi bude vědět rady.A to už došly i naše paničky a ta moje vysvětlovala, že se sem ženeme takovej flák světa proto, že jsem natvrdej na aport, a že se chce poradit jak na mě…

A ta šikovná, usměvavá holčina se divila a naznačila, že asi chyba nebude ve mně….že se tedy podíváme.A že to máme v sobě a když bude potřeba, že to najdeme....a tím si mě koupila, protože teď je jasný, že ten trouba nejsem já.

Tak jsem slušně pozdravil obě přítomné psí dámy a byl jsem za vzorňáka.Jen jsem pozoroval, co se děje kolem a ta Míša vysvětlovala co a jak, a babču vybavila píšťalkou, a vodítkem a damíkem.

Jo tak o tohle jde. Mám ukázat, jak se to nosí a běžet pro to.

 po kliknutí se fotky zvětši

Tak jo, před těmahle holkama jo. No běhal jsem, nosil jsem, teda ta předávka nic moc….běžel jsem pro dummy i do roští, žádný problém.Výborně jsem se bavil.

Qenty je totiž správný střevo.Maže pro damíka, popadne ho a vyrazí…letí ho ukázat každému kdo je ochotný se na něj podívat a vypadalo to, že by nejraději až do Boleslavi, aby sklidil patřičné uznání.

Babča musela být strašně ráda že má mě i když nejsem na aporty.Kdyby měla dělat to co Dáša…kdyby běžela, nemohla by pískat- kdyby pískala, nemohla by běžet- a jak ji znám ,ona by si představila jak vypadá a chechtala by se tak, že by nedělala ani jedno.

Tak jsem jim ukázal, že to umím. A utekla hodina jako nic.A to přišli zájemci na další hodinu a pěkná, zlatá labinka….hned jsem na to vlít, než mě babča ulovila a překazila mě to. A to mě dožralo,tak já se tady snažím, lítám, nosím a ty mě ani tu trochu čuchání nedopřeješ.

Dala mi sedni…tak jsem si leh, hlavou dozadu ,abych viděl na tu novou – no, čí je to ostuda?To máš za to, jaro je tady a ty mně nic nedopřeješ a tak neslyším……..

Ale to už byl konec, pozvali nás, abychom přijeli kdy chceme a my se vydali na cestu zpátky.Cestou jsem přemýšlel, jestli to mám naučit Bessy nebo ne, protož ona mě to svoje nadhánění a vyštěkávání tady neučí. Ale ukážu ji to, když je to pro lidi tak důležitý……a pak jsem se probudil až doma.

Tak to byla moje cesta do Boleslavi.