Labrador ARON*Aeron Circinus

Aronek , jak na něj přišla puberta...

Už jsem psal, jak jsem se těšil na pubertu.Já samo nevěděl co to je, ale moc jsem si od toho sliboval.Vždycky ráno , když jsem se probudil, koukal jsem na paničku, kdy už řekne „ puberta je tady“ a ono nic.A tak mě to čekání otrávilo, že jsem si říkal, kdo ví jestli to babča vůbec pozná, když jsem její první pes, puberta projde a já si ani nevšimnu.A tak jsem si řekl, půjdu se po té pubertě podívat ve světě. To uznáte, dost dobře nejde, když vás uvážou na provaz a otravují s nějakým sedni- lehni…. Jo, jo, je to tak, ta moje to nepozná , MUSÍM SÁM !!!!!!!!!!

V létě jsem oslavil 1 narozeniny.dostal jsem i naprosto zbytečné dary, jako obojek ,nové vodítko/ kdo se o to prosil i když ten obojek mi slušel/ a strašně dobrý kostičky a jiný dobrůtky.

No a tak jsem se snažil, sám vyrazit do světa, sám se podívat kam já chci, jít se kamarádit s kým já chci….Startoval jsem, nechtělo se mi vracet,znáte to, Arone ke mně… vždycky , když se na obzoru objevilo něco zajímavého… a nebo mohlo objevit, musel jsem se nejdřív přesvědčit, než se vrátím.Chtěl jsem se zeptat každého koho jsme potkali a tak jsem zdrhal ke psům i lidem.Navíc jsem zjistil, že není jen Bublina.První láska je první láska, ale v sousedním vchodě je krásná černá vlčanda, chodí ven přede mnou a já to cítím, a vůbec svět je plnej voňavejch holek.

Babča ze mě byla dost nešťastná. Slyšel jsem jak říká na chatě kamarádům, co s ním budu dělat v zimě. Vystartuje a potáhne mě po zemi za sebou…?V duchu jsem si říkal , no a co. Náhodou, když loni uklouzla a spadla, hned jsem si řekl“bude sranda, babča se válí po zemi“, vlítnul jsem na ni, sebral ji rukavice a čepici, skákal jsem kolem ní , aby viděla , že já žádnou legraci nezkazím.

V létě za námi přijela na chatu Anne a Denynka z Brna se svýma páníčkama , Anne se mi moc líbila, ale nechtěla mě.Říkal jsem si jestli to není proto, že nemám tu pubertu.Protože jsem dělal co jsem mohl, aby si mě všimla.Dokonce v lese , kde jsem narazil na hromádku toho voňavého, jsem se v tom celý vyválel.Myslíte že to někdo ocenil. Ani náhodou.Vedli mě jak prašivého, babča nadávala a pak mě drhla, že jsem si myslel, že na mě nezůstane chlup.

to jsem s Anne na procházce…..

Měl jsem z toho pěkně zamotanou hlavu.

A protože moje babča taky, domluvila se v Liberci s jedním pánem, že tam za ním přijedeme, a on ji poradí jak na mě.V Liberci jsem ještě nebyl, proč ne.Bydleli jsem tam u Martina a Nadi, hrozně hodný lidi a chodili na převýchovu.

Já jsem si to užíval, nevím jak babča, protože na mě byl ten pán strašně hodný.Vlastně jednou ne,odnaučoval mě sbírat cokoliv ze země a to dost zabolelo…Žádný pamlsek ze země už mi za to nestojí, než bych to měl zažít znovu.Ale jinak prima, dost mi domlouval a hlavně domlouval babče a radil, jak mluvit, jak chodit, jak držet- bohužel- jak trestat……myslela si převychovají mě, a zatím převychovali babču.

V Liberci se mi líbilo.Ráno jsme šli pro noviny a pro pečivo k snídani a lidi co jsme potkali jsem slušně pozdravil a oni se začali usmívat.Šli jsme do pekárny , já se na ně usmál a dostal jsem loupáka, šli jsme do trafiky a dostal jsem piškot, jako tady doma. Byl jsem z toho cvičení sice utahaný, ale líbilo se mi to. A babče řekl, že jsem moc hodný pes, klidný/tomu nevěřila/ a že když bude dodržovat to co jí řekl, bude to v pohodě.

Tak jsem si řekl, chválí mě , kašlu na to, na pubertu už nečekám a užiju si to co je.No a moje panička všude ukazovala jakej jsem pašák, a jak klidně můžu/tam kde je dovoleno/ chodit na volno, a když zavolá já se vrátím a vůbec, že jsem vzorný.Až na ty holky…..

To mi to vodítko a poslouchání fakt lezlo krkem.V té době mi babča připla na krk tagisku, pěknou zelenou, takovou jsem měl mašli, když jsem byl mimino.Tam nechala napsat moje jméno, adresu a telefon.Byl jsem náhodou fešák.A taky nám to říkali.Ten je pěknej a tak…..Ale jak říká moje panička, tebe ty ženský jednou dostanou do maléru.

Jednou takhle v neděli odpoledne na prochajdě jsem si hrál a lítal s Bublinou. To všichni vědí, že je moje favoritka.A najednou okolo nás přešly dvě děti s maminkou a tetou a s nima běžela béžová pudlice. Mě to uhodilo přes nos, háravka.No to nemůžu nechat, tak jsem se vydal ji pozdravit, jsem slušný kluk.Jenže,pani vzala pudlici do náruče a zvedla vysoko, tak jsem si chtěl alespoň čuchnout.No komedie,Ona se točila, já se točil, protože jinak bych se k ní nedostal, a obě děti řvaly jak na lesy, protože ,jak řekly mé paničce „ bojí se velkých psů!!“Babča si pro mě přišla a řekla jim, že nic nedělám, že nežeru ani děti ani pudlice a že kdyby z toho nedělaly drama…..a vůbec.Chyba lávky,pani na nás zavolala policii, protože jsem je ohrožoval.Babča se rozpálila do běla, protože jak říká, když je člověk potřebuje, nikde nejsou a to přijeli za tři minuty.Já tomu moc nerozuměl, seděl jsem a koukal.Pochopil jsem, že chtějí po mé paničce nějaký průkaz,ona že ho na procházky se psem nenosí,tak prokázat totožnost a to už se za nás zaručoval i páneček od Bublinky, ale pořád to vypadalo na zatčení, protože moje známka na totožnost nestačila.A tak babča začala s vyhláškama a zákonama, a že bohužel psi chodí po zemí a až budou mít křídla , budou lítat, ale to pak hrozí, že hysterky co jdou po cestě zase pos….., no ještě , že jsem se kontroloval já, protože to by nás odvezli v poutech.No a protože neměli metr, aby se změřilo kolik jsme metrů od posledního obydleného domu, propustili nás s výstrahou.Babča hudrala ještě celou cestu domu, jestli to mám zapotřebí a vůbec, kvůli pudlici, když to ani nemůže být můj typ.

A při tom mi řekla- puberťáku jeden pitomej….Tak já už ji mám, no sláva.Jsem normální.

Jenže……..

Trvalo to asi měsíc,dva

Šli jsme spolu jako vždy na procházku, potkali jsme kámoše z dětství bígla Dexe, ale ten musel vedle kočárku/ jo kdyby se ho držel, říkala mi panička, že pak na podzim utekl, a když se vracel přes silnici, zajelo ho auto.A takovej to byl prima kluk/paničky popovídaly a já se ochomejtal kolem.A pak zas, rána do čumáku- kouknu, babča není ostražitá, tak teda jo, já si tu holku najdu sám……………..A vzal jsem to po poli, po louce, po silnici- to jsem nevěděl co se pak stane Dexikovi, že jo,babča volala, ale já neměl čas. No co, nějaký tři kiláčky a najednou jsem byl někde, kde jsem ztratil stopu, plno vůní, cizí lidi, cizí pesani, cizí baráky…..Motal jsem se jak vítr v bedně, ale přišla ke mně pani a ptala se kde mám paničku, jenomže já nevěděl, já byl dočista ztracenej….Ale pani byla hodná, vzala mě domu, dala mi napít, na tagisce si našla číslo a volala!“ nehledáte náhodou psa ??“ no pak mě vzala ven, a za chvilku přijela moje panička v našem autě, a já viděl že neví jestli má brečet, nebo nadávat, a té pani moc děkovala a mě řekla…jseš ty normální? JO, jsem, normální-puberťák.

Artík,brácha nese míček, zajímá ho aport, -Aerin-sestra, ho chce taky a co myslíte, že tam vzadu asi zajímá mě…….mamča Sára vzadu ,už nás má plný zuby.