Labrador ARON*Aeron Circinus

Aronek- nemoci- vetíci

Jednoho vetíka znám od malililinkata.On měří skoro 2m, kolik váží se prý říká jen u nás psů..všem nám říká Arnošte.Ten mi píchal první injekce a naše první velkolepé foto,byla pořízeno na jeho stole kam nás narovnali všech 8 a moje panička se nikdy nezapomene u něj v ordinaci podívat na stěnu , kde ta fotka je a zavzpomíná“ jakej sem byl roztomilej ….!.Už k němu chodím tedy skoro tři roky.

Tak očkování zvládají tak, že já se zapikoluju hned u dveří, protože se musím držet blízko místa kudy ven….Oni se ke mně přitočí a vrazí mi jehlu do zad – nebo zadku- já ani nevím kde jedno končí a druhé začíná.No prostě tohle umí a jde to rychle.¨

Do zadku mi strkají teploměr, to je protivný ale nechci dělat oteklého.

Tenhle doktor mi řezal ten můj prst navíc, tahal stehy, léčil mi uši i všechny průjmy a těch já měl.To mi našli nějakou baktérii, kdoví kde jsem to chytil.Taky mě zachraňoval po té pračce s autem a to mě a mou paničku naložil a odvezl domu,aby se něco nestalo. Jo starostlivej to on je , ale myslíte že mě pustil na zadní sedadlo, ne musel jsem stát před předním u babči.Mě se u něj teda nejvíc líbí v čekárně. Tam jsou různé vůně a už jsem se tam setkal s pěknou řádkou týpků.To jsem byl ještě malej trouba a nevěděl co u vetíka dělají, tak jsem se málem těšil a byl tam zlaťák,toho pán táhnul po zemi rozplácnutého jako by ani neměl nohy,nebo tam byl takovej mrňous, panička říkala krysařík a ten se furt klepal, taky tam jsou někdy docela hezký holky jen veselo je tam málokdy… a pokud jsem se snažil, rozumíte ,že zlepším náladu, že se trochu proběhneme, trochu se pomuchlujeme a tak- vždycky mi to zatrhli.

Panička mu vykládá, co všechno jsme spolu zažili a on to rád poslouchá. Ale jednou, to bylo jako horor.Panička k němu zas zašla, že jsem nemocný. On se ptal, co mi je a víte co ona?

„ je strašně hodný, poslouchá, neutíká, chodí vedle mě…… a teď si to vemte, on se zatvářil strašně vážně a řekl, „ že už by dostal rozum? To ne…jdeme vyšetřovat.To mě teda nadzvedlo, jeden se chová přesně tak jak chtějí a ONO TO JE NEMOC !!!

Změřili, poslechli, povolali pomoc a zrentgenovali srdce…a pak zavolali moji babču prý ať se jde podívat co mám v srdci.Pche- odborníci, rentgenují mě v kšírech a vyfotí si i přezku….a vyšla jim právě doprostředka mého srdíčka, to je co ?

Shrnuto, podtrhnuto, na návštěvě vetíka je pěkná jen cesta autem tam a zpátky.A ještě vám kolikrát zkazí další dny protože do vás cpou patáky----vy nevíte co to je, prášky.Babča to na mě zkoušela v salámku, v sýru, v granulích-vždycky ho najdu.Myslel jsem si že jsem na ni vyzrál.Teď mě bafne,otevře tlamku, narve ho až do krku a podrží čenich.Nedá se to ošvindlovat.

Jo to s kapkama do uší jsem ji dal zabrat. Jakmile vzala do ruky to udělátko na kapání vyrazil jsem .z kuchyně do předsíně, kolem dokola a zpátky a do obyváku a prostě tak ,aby na mě nedosáhla.protože ty kapky mi fakt vadily.No jo, ale nakonec mě zahnala někam do kouta a to už asi byla dožraná, popadla za ucho a bylo po parádě…..

Pak jsem byl na klinice v krajském městě.Na kloubech, víte, my, jako labradoru, na ně trpíme a babča chtěla mít jistotu a taky furt neví, jestli mi to má nebo nemá umožnit…no víte co…přeci… no uchovnit.Tam vím prd.Přijali mě, uspali mě, probrali mě.Ale klouby mám OK.

No pak má babča kamarádku a ta má vetíka manžela.A ten se mi moc líbí, i když na mě sahá, protože ten si se mnou vždycky taky zalaškuje, drbe mě tam kde to mám rád a nepíchá mě jehlama. Tak vám radím u vetíka, kryjte si záda, ten teploměr je protivný, oči na ně zbytečně nedělejte, na ně to neplatí….platí tam babča a ta vždycky lamentuje…za to by byly pěkný boty, zase tolik peněz, už by jsme za to měli na dovolenou…..jen co tě uvidím, že zas někam strkáš nos, pak z toho máš akorát s…….No prostě levnější a lepší je být zdravý…ale ono to vždycky nejde.